Střecha je nejvyšší částí domu, která pokrývá celý půdorys domu. Chrání dům před vlivy počasí, svádí srážkovou vodu a proto by měla být alespoň částečně klopená. Hlavní části střechy jsou: konstrukce krovu a konstrukce střešního pláště. Hlavní konstrukce bývá dřevěná a v poslední době též železobetonová. Železobetonová konstrukce nabízí více možností, jak využít podkroví, které je dnes moderně předěláváno a hojně využíváno jako obytný prostor. Dnes jsou na střechu kladeny vyšší nároky. Podkroví, nemá již jen funkci co by skladiště harampádí, nebo seníku, jako tomu bylo dříve. Přímo pod střechou se totiž budují útulné obytné místnosti a pokud má tedy krov nabídnout maximální využití podstřešního prostoru, musí umožnit vybudovat podkroví bez složitých úprav. Z toho pohledu je optimální takový krov, jehož systém obsahuje co nejméně prvků. Největší potíž při budování podkroví totiž představují tradiční trámové soustavy s vaznicemi, sloupky, šikmými vzpěrami a pásky.
Podle tvaru se rozeznává střecha plochá, sedlová, sedlová s valbau, pultová, stanová, pilová, skořepinová, zavěšená, věžová.
Nejčastější střešní krytinou je pálená taška. V minulosti se používaly jednoduché přírodní materiály, jako např. došky, které se ovšem nevyznačovaly takovou životností a funkčností. Nejznámější druhy tašek jsou: bobrovka, falcovka, brněnka, jirčanka, prejz aj. Další možností střešní krytiny je asfalt, břidlice, plech, eternit aj.
Stavitel si musí vybrat dle potřebných parametrů, především co se váhy a prodyšnosti materiálu týká.
Například klasická betonová taška má výbornou prodyšnost, ale je velice těžká, oproti tomu plech je lehký, ovšem prodyšné vlastnosti jsou špatné.
Záleží na vkusu majitele a na požadované barvě střechy. Betonové tašky se přibarvují oxidy železa a proto nejsou k dispozici v celé barevné paletě naopak na umělé materiály se dávají barevné folie, které krytinu současně chrání před okolními vlivy.